Historie Veverek počíná založením 1. dívčího oddílu v Kolíně dne 3.5.1920. První vůdkyní byla sestra Alexandra Prágrová – Sáša. Oddíl si podržel toto číslo 1., později i název Veverky, jeho život je níže uveden v datech:
1931-1940 V těchto předválečných letech byla vůdkyní 1.oddílu Veverek Jindra Zukalová.
1938 Veverky tábořily u Červené Řečice, tábora se zúčastnilo i několik studentek z gymnázia, které nebyly skautkami.

1945 Po válce se z oddílů staly sbory (střediska), vůdkyní 1.dív. sboru Veverek Eva Černohláv- ková, zároveň vedla 1.oddíl. V tomto středisku byl dále 11.oddíl světlušek, vedoucí Jiřina Růžková – Icule, a 8. oddíl s vedoucí Sylvou Tomsovou.
Tábor Veverek-světlušek v Čikváskách,v chalupě u řeky Jizery, vedla Icule,
1946 Tábor u Víru na Moravě, ved. Icule (cca 20 účastnic). Tam byly tehdy obavy z Benderovců, ozbrojených band, které táhly z Polska naší krajinou.
23.října 1946 byl kolínským skautům předán Junácký domov u vodárny. V 1. patře se zabydlely dívčí oddíly: Veverky, Sůvy a Žáby, správcem budovy Eva Černohlávková
Po táboře se připojil k Veverkám 3.oddíl Žab, který neměl vedoucí. (pův.vedoucí A.Markvartová). Veverkám se pak říkalo Žaverky.
1947 Veverky tábořily u Chřenovic na Sázavě. Po skončení tábora v srpnu pak na tomto pozemku, patřícímu kolínským skautům, byla uspořádána oblastní dívčí Lesní škola a Veverky zde zůstaly jako cvičná družina OLŠ.
1949 Tábor jako součást lesní brigády (ved. Vlci – Kopecký-Kope) v Arnoštově na Šumavě, u říčky Blanice v hraničním pásmu, od 1.7. po celý měsíc.
1950 Opět na Šumavě od 1.7.50.

1968 Jiřina Růžková-Icule, provd. Strnadová, zastává funkci zást. okres. velitelky Emky Ježkové, 1.odd.Veverek vede Ludmila Gandalovičová a světlušky Sylva Tomsová.
Byla vytvořeno nové rozdělení středisek. Do tohoto střediska byly zařazeny Veverky společně se 4.odd. Vlků, 7.odd. Havranů a 2.dív.odd. Sův. Středisko vedla Marie Deklesová-Tetka,
1969 Tábor Veverek, místo nezjištěno.
1970 1.odd.Veverek tábořil společně se Sůvami v Březí u Kořenýho rybníka. Tábor s 50 skautkami vedla Tetka.

1990 Po posledním vzkříšení Junáka bylo obnoveno 1.středisko pod vedením Ládi Kamarýta- Havrana s oddíly Havranů, Veverek a klubem OS (oddíly Vlků a Sův již nebyly obnoveny)
Oddíl Veverek (cca 30 členek) vedla Líba Krulišová, zást.vedoucí Jitka Rohová- Suchová.
Oddíl fungoval, do prázdnin podnikl několik výprav, např. do Chotouchova, vždy s plnou účastí. V tomto roce tábořily u obce Hryzely, tábor vedla ses. Krulišová, účast 20 skautek.
1993 Veverky tábořily samostatně po další 2 roky v Kněži u Kácova, v táboře pomáhal Jiří Dvořák-Pulec.
1994 Po táboře u Hryzel dochází k neshodám mezi oddílem Veverek a vůdcem střediska,což znechucovalo práci vůdkyň, a ty postupně odešly (2 nejstarší děvčata měla jen 18 let). Děvčata inklinovala silně ke katolické církvi, scházela se často s duchovními v prostorech kostela.
1995 Na táboře pomáhá s vedením ses. Anička Punčochářová.
1996 Nakonec v roce 1996 oddíl Veverek opustil 1.středisko a přestoupil do 3.střediska Stopy.
2003 Jako pokračování dívčího oddílu Veverek možno považovat vznik 1. roje světlušek s názvem Surikaty. Tato družina se nemohla samostatně registrovat a byla tedy zařazena v chlapeckém oddílu tohoto střediska. První světlušky a skautky se zúčastnily tábora s Havrany v r. 2004. Během roku 04 i 05 měly Surikaty samostatné každotýdenní schůzky.
2006 Po provedeném náboru dětí do vlčat a světlušek byl vytvořen a registrován oddíl světlu- šek Surikat.