Mediální partneři

kpres.gif » kolin.pres.cz

kolinskydenik.gif » kolinsky.denik.cz

Z historie dívčího vodáckého skautingu...



25.11.2008 (21:38)
A tak Přichází jaro 1968 - tání ledů a doba normalizace. A je to opět skupina skautských nadšenců, kteří vztyčují prapor se skautskou lilií a psem, aby obnovili opět činnost této organizace. U kolínských vodních skautů je to opět nezmar Honza Černý - v té době padesátiletý, který se ujímá kormidla, aby společní s těmi, kteří se dvacet let nepřestali ke kolínským vodním skautům hlásit, znovu vybudovali 6. přístav vodních skautů "SLANEČKŮ" v Kolíně. Mimo většiny těch, které výše jmenuji, se hlásí mnozí mladí ve věku kolem 30 let, kteří v letech 1945-1948 byli řadovými členy jednotlivých oddílů, případní další nováčci kteří projevili zájem o vodní skauting.
Velkou posilou bylo založení vodáckých dívčích oddílů, které se staly součásti 6. přístavu vodních skautů. Na popud okresní náčelní JUNÁKA v Kolíně sestry Emky Ježkové ujímá se této činnosti Jiřina Ádeová-Kratochvílová /JIKRA/ - v té době téměř čtyřicetiletá v letech 1945-1948 členka I. střediska VEVERKY, která měla velké zkušenosti s vodáckou činností, kterou do té doby v rámci vodáckého oddílu v Kolíně provozovala. Dne 13. 5. 1968 se koná na náměstí v Kolíně prvá schůzka 13 dívek včele s JIKROU, jako kapitánkou zahajuje svoji činnost. Podobně je tomu i u chlapců. Zde se tvoří 2 oddíly, jeden vede kapitán přístavu bratr John, druhý pak bývalý člen SLANEČKŮ bratr Honza Polcar. Navíc je utvořen oddíl OLD-skautů vodáků, který za vedení bratra Honzy soustřeďuje všechny starší vodní skauty z let 1945-1948 ve věku 35-45 let celkem v počtu cca 40 členů, kteří mají pomáhat v jednotlivých oddílech při výchově a výcviku nových členů.
Velkým problémem oproti letům 1945-1948 je nedostatečné zázemí pro činnost. Jak bylo uvedeno v minulém vyprávění, klubovna a loděnice na Horním ostrově nebyla, a tak se hledaly možnosti, kde se scházet a provozovat činnost. Nepomohl ani Městský NV Kolín, kde jsme žádali přidělení polorozpadlých budov na Kmochově ostrově a tak chlapecký oddíl vedený Johnem a oddíl dívek nachází útočiště ve starých klubovnách tenisového oddílu v Borkách, oddíl Honzy Polcara pak ve skladištních prostorech rybárny u Hulínů" u Kmochova ostrova /dědeček jednoho s členů oddílu/.
V průběhu druhého pololetí 1968 činnost v jednotlivých oddílech pokračuje, skládají se nováčkovské zkoušky, mládež se seznamuje se skautskou ideologií a dovedností, hodně se zpívá při kytaře a tak se pomalu obnovuje činnost 6. přístavu VS - SLANEČKŮ v Kolíně.
Kapitánům oddílů /JIKŘE, Johnovi a Honzovi Polcarovi/ pomáhají bratři z oddílu vodních OS-/Burda, Tuťák, Jindra Král, Fanek Foltýn, Pirát, Kuba, Honza Novotný a mnozí další/, hlásí se i zájemci o činnost z řad rodičů /Pepík Šourek, rodina Hulíkova a pod. / a vyrůstají i noví mladí činovníci. U chlapců jsou to Miloš Tolma, Kozák, Štus -u dívek pak Hanka Antoníková, Svatka Ledvinková, Dáša Kejnarová,Marie Šellenbergová a další.
Problémem je provozování samotné vodácké činnosti. Labe již není stříbropěnné - stalo se zapáchající stokou s hnědou vodou obsahující chemikálie z průmyslových podniků v Pardubicích a Chvaleticích a nebylo ani na čem jezdit - pramičky z let 1945-1948 "spotřebovali" rybáři a SČM a náhrada nám poskytnuta nebyla. A tak si jednotlivé oddíly pomáhaly jak mohly - něco zapůjčili příznivci, rodiče i některé tělovýchovné jednoty, které provozovaly vodácký sport.
V těchto podmínkách vstupujeme do roku 1969. Zimní období je naplněno kratšími výlety do okolí Kolína, různými závody a činností jednotlivých oddílů a hlavně s výchovou a seznamování členů se skautskou ideologií. Oddíl dívek se postupně rozrůstal, byl rozdělen na 3 posádky pod vedením Svatky, Dáši a Marie a po začlenění dívek z pozemního oddílu Včelek, které inklinovaly k vodačině a které opustila emigrující Lidka Líbalová /AKŠUDIL/ byly vytvořeny oddíly dva - 6. -Rosničky a 5.-Lasičky vedené Jikrou a Hankou Antoníkovou.
Ale to již se blížily letní tábory. Po dohodě mezi Johnem a Jikrou bylo vyhledáno tábořiště v Hněvkovicích na Želivce /Kobylí důl/ v blízkosti Dolních Královic, kde se budovala přehrada jak pro chlapecký 21. oddíl, tak pro dívčí oddíly 5. a 6. Oba tábory byly samostatné, ale v těsné blízkosti, což umožňovalo lepší organizační zvládnutí. Doba trvání tábora byla 28 dnů - celkem se účastnilo cca 25 dívek a 25 chlapců. Pramičky zapůjčil vodácký oddíl TJ KORAMO a sešlo se i několik soukromých kanoí. Po počátečních obtížích /mnozí z účastníků tábořili poprvé/ se program rozjel naplno - byly pořádány pro jednotlivé
posádky výjezdy na lodích po Želevce na 2-3 dny s přenocováním pod stany a programem, což do jisté míry nahrazovalo putovní vodácký tábor. Samozřejmě po celou dobu tábora byly plněny odborky zdatnosti, Orlí péra a vyvrcholením bylo složení skautského slibu u slavnostního táborového ohně. Devátý chlapecký oddíl "ŽRALOCI" v průběhu jarního období vybudoval "Na Háníně"vodáckou základnu.
Pod vedením kapitána bratra Honzy Polcara a pomocí příznivce otce Pepíka Šourka byl získán železniční vagón, který se přestěhoval do blízkosti oddílu vodáků, které vedl též náš člen Jarda Svoboda a za pomoci několika členů vodáckých OS se"Na Háníně"vybudoval areál, který členům. 9. oddílu sloužil o sobotách a nedělích pro oddílovou činnost. Zde byl připravován letní tábor, konány táborové ohně i skládán skautský slib. V měsíci červenci pak tento oddíl uspořádal čtyřtýdenní tábor na řece Lužnici pod Bechyní u Příběnic na ostrově ADAMITŮ. I tento oddíl si zajistil potřebné lodě, jednak vlastní výstavbou 2 pramiček a někteří členové zapůjčili i kanoe, takže vodácky výcvik byl dokonalý.
Po celé podzimní období a i celé zimní období život oddílů pokračuje ve své činnosti.
A je tu opět další rok - rok 1970. Jak dívčí tak chlapecké oddíly pracují samostatně a připravují opět letní tábory. Většina členů je již zkušená, nejsou tu problémy jako v roce 1969 a oddíly pořádají putovní tábory. O průběhu chlapeckých táborů se toho mnoho nedochovalo, dívky se rozhodly pro sjezd Lužnice. Začaly v Suchdole n. Luž. ,a pod vedením Jikry a Hanky a známé kolínské sportovkyně Majky Chocholové zdárně řeku absolvovaly přes Starou řeku a Nežárku a končily v Davli n. Vltavou. Pramičky opět zapůjčil pan Brebera, vedoucí vodáků z TJ KORAMO. Začátek plavby zajišťoval i jeden tatínek Honza Roušavý, který konvoj provázel až do Tábora.
/Vzpomínky na dívčí vodní skautky sestavila Jikra - pokračování v dalším čísle ZPRAVODAJE/ HoSka


Jikra ( doslovný přepis orig. textu Jenda)