Mediální partneři

kpres.gif » kolin.pres.cz

kolinskydenik.gif » kolinsky.denik.cz

Vzpomínky na Akelu – MUDr. Cyvína



07.12.2008 (17:18)
Rok 1948
Akela se zúčastnil Lesní školy na Sázavě a podílel se s dalšími na výchově skautek, budoucích vedoucích. Naše cvičná družina byla občas přizvána na společná setkání. Vzpomínám si na určitý úsek v programu, kdy se skautky měly vyjadřovat o radosti. Následovaly romantické výroky o přírodě, např. o kapičce rosy, o louce apod. Akelova závěrečná řeč zněla tak, účastí péčí o domov, třeba umýt nádobí a tím mamince zpříjemnit život.
Rok 1950
V našem táboře na Šumavě v Arnoštově byl s námi Akela pořád, protože měl u nás stan. Občas pomohl radou i skutkem. My jsme totiž neměly znalosti s uložením masa, aby dobře vydrželo a tak nás nenapadlo nic lepšího, než je vložit do velikého hrnce s vodou, vodu jsme několikrát vyměňovaly, ale voda byla pořád červená, jak se to maso pořád vyluhovalo. Běžela jsem tedy za Akelou, abych mu sdělila, co se děje, co máme dělat. Pomohl tedy se správnou znalostí a zabalil ten veliký kus masa do utěrek namočených v octové vodě.
Akela byl stále mezi námi, takže sledoval rozhovory, na které reagoval, např. že některé něco nesluší a toto komentoval tak, že jenom muž pozná, když to ženě sluší.
Občas do našeho tábora zavítala skupina skautů z nedalekého tábora Havranů ke zpívání, které řídil a na kytaru hrál Pulec. Mezi nimi byl i Akelův syn, kterému doporučil, abychom zpívaly jemně, aby ho to nerušilo při usínání. Akelova oblíbená píseň dle sdělení jeho syna byla „Má hvězda“ (když se večer stmívá)
Od těchto Havranů jsme se naučily Ježkovu píseň „Život je jen náhoda“. Akelovo vyjádření znělo, to že si lidé jenom myslí, že láska je jen náhoda, což není pravda.
Ve svém repertoáru měli tito skauti píseň „Bar Žlutého draka“, kde se vyskytuje několikrát slovo gejša. Akela toto přirovnání potom použil, když naše vedoucí Benka si vzala velmi pestré opalovalo nového módního hitu a ta se s potěšením chlubila, že jí Akela řekl, že je jako gejša. Tento módní nezvyklý střih jsem měla i já, a sice bílé s velkými modrými puntíky. Když si ho ode mne vypůjčila jiná dívka, hned si toho všiml a komentoval to.
Při odchodu z táboráku od Sův jsem měla možnost jít po boku Akely i s Kamaritem. Při rozhovoru cestou mi utkvěl křik ptáka, který Akela určil na sojku s poučením, že neumí zpívat, ale že varuje ostatní před nebezpečím.
Vždy večer od Havranů zněla celým krajem na trubku hraná „Večerka“ (Pulec – Jiří Dvořák)
AkelaAkela

Soňa Neřoldová