90 let kolínského skautingu

Župní zpravodaj prof. Smolík a studenti Kolínského gymnasia měli velký podíl na rozšíření skautské myšlenky v okolí Kolína. »»»

"Skautská hlídka" z roku 1921 o dívčím skautingu - ... »»»

Trocha informací o kolínských vlčatech a světluškách – tehdá označovaných jako dorost – z čerstvě nalezených archiválií. Časopis „ Polabský sport“ v roce 1921 o skautském dorostu v Kolíně píše v pravidelných sloupcích „ Skautská hlídka“, kterou řídil prof. Smolík (župní zpravodaj). Dozvídáme se následující : V č. 5 z 15.3. 1921 „Vlčat“, vedených br. M.Horčičkou, je 30. I děvčata mají svůj dorost v kterém je 9 „Šotků“ a vede je sestra Saša Prágrová. Píše se v článku o počtech skaut... »»»

Reginální muzeum v Kolíně praskalo ve švech, když víc jak 160 přítomných zaplnilo 13. 1. 2009 Dvořákovo muzeum Kolínska v pravěku na vernisáži výstavy. Největší skautskou osobností byl Zdeněk Zelený - Káďa - nositel Stříbrného vlka a dalších vysokých civilních řádů. Další významní hosté : Jiří Buřič - starosta města, místostarosta MUDr. Hoffman, vedoucí odboru školství a kultury Karel Kárník, místonáčelní KD ses.Kaprálková, místopředsedkyně KRJ ses. Kodešová, hlavní kapitán Vladimír Cvrček ... »»»

První zmínka o existenci 3 dívčích oddílů v Kolíně je z roku 1921. Po založení 1.oddílu 3.5.1920 následoval 13.2.1921 vznik roje šotků Aničkou Prágrovou. Zde je asi původ 2.oddílu. Je uvedena jeho historie, jak se ji podařilo dokumentovat: 1931-1940 V těchto předválečných letech byla vůdkyní 2.oddílu Marie Šnýdrová, šotky A vedla Libuše Šnýdrová-Štěpinová, šotky B vedla Jarmila Tvrdíková. 1945 Po válce se z oddílů staly sbory (střediska), vůdkyní 2.sboru Sůvy a Lišky byla Marie Klo... »»»

Kdy vznikl 4. dívčí oddíl není známo, v roce 1938 je uváděn ve 3.sboru (dívčím), vedeném Dr.Emilií Nedomovou. Oddíl nesl jméno Kočky a byl v době své existence značně populární, dnes je však již velmi málo památek a vzpomínek na činnost tohoto oddílu. 1931-1940 Vůdkyní 4.oddílu v tomto období byla Marie Petrusová, zástupkyní Věra Pánková 1945 Po válce se z oddílů staly sbory (střediska), vůdkyní 4.sboru se stala Věra Pánková; sem byly zařazeny dívčí oddíly: 4.odd. Vlasta Valáškov... »»»

Rok 1948 Akela se zúčastnil Lesní školy na Sázavě a podílel se s dalšími na výchově skautek, budoucích vedoucích. Naše cvičná družina byla občas přizvána na společná setkání. Vzpomínám si na určitý úsek v programu, kdy se skautky měly vyjadřovat o radosti. Následovaly romantické výroky o přírodě, např. o kapičce rosy, o louce apod. Akelova závěrečná řeč zněla tak, účastí péčí o domov, třeba umýt nádobí a tím mamince zpříjemnit život. Rok 1950 V našem táboře na Šumavě v Arnoštově byl s námi Ak... »»»

Skautský domov – dům u vodárny s vysokou střechou, který za války postavili Němci pro Hitlerjugend, pro kterou též obsadili Obchodní akademii, nynější Gymnázium. Dům u vodárny byl po válce věnován skautům. Velké místnosti se výborně hodily pro klubovny. Jednu z kluboven jsme měly my Žáby. Nejprve nás bylo velmi mnoho. Vedoucí střediska byla Anička Markvartová. Z dalších jmen si pamatuji Hanči Novotnou a Věru Novotnou, zvanou Mikinu. Ovšem úplně první skautské schůzky se konaly na hřišti Kalcovka... »»»

A nedaleko byl tábor Sův. Náš tábor Havranů v Zeleném údolí (Březí u Čáslavi) v roce 1970 byla první příležitost pro nás mladé činovníky ( bylo nám 17 let) okusit „svobodu“ trávení času na táboře mimo věčné pachtění s družinou. Asi kilometr od našeho tábora se usadil kolínský oddíl Sůvy, tábor vedla Tetka ( Deklesová) a dívčí tábor neunikl naší pozornosti. Netrvalo dlouho a vyráželi jsme společně s Pagym ( Pepikem Kalendou) na tajné výpravy za našimi objevy z tohoto dívčího oddílu. Vždy po ve... »»»

Jedním z klubu OS v 1.středisku je 485 KD - označovaný jako 17. oddíl Stromeček. I ten má za sebou zajímavou, ale nikde blíže nepopsanou historii. Uvádíme alespoň hlavní záchytné body z archivu Mikiho. - historie Stromečku: první registrace v roce 1997, vůdce Petr Tománek, i v roce 1998, 1999: vůd. Ludmila Švecová, až do roku 2001, 2002: vůd. Milan Uher, 2004: vůd. Jan Hykš, do roku 2005, 2006: vůd. Roman Zenkner, 2007: vůd. Jan Hykš, do roku 2008... »»»

Historie Veverek počíná založením 1. dívčího oddílu v Kolíně dne 3.5.1920. První vůdkyní byla sestra Alexandra Prágrová – Sáša. Oddíl si podržel toto číslo 1., později i název Veverky, jeho život je níže uveden v datech: 1931-1940 V těchto předválečných letech byla vůdkyní 1.oddílu Veverek Jindra Zukalová. 1938 Veverky tábořily u Červené Řečice, tábora se zúčastnilo i několik studentek z gymnázia, které nebyly skautkami. 1945 Po válce se z oddílů staly sbory (střediska), vůdkyní 1.d... »»»

A tak Přichází jaro 1968 - tání ledů a doba normalizace. A je to opět skupina skautských nadšenců, kteří vztyčují prapor se skautskou lilií a psem, aby obnovili opět činnost této organizace. U kolínských vodních skautů je to opět nezmar Honza Černý - v té době padesátiletý, který se ujímá kormidla, aby společní s těmi, kteří se dvacet let nepřestali ke kolínským vodním skautům hlásit, znovu vybudovali 6. přístav vodních skautů "SLANEČKŮ" v Kolíně. Mimo většiny těch, které výše jmenuji, se hlásí ... »»»

16.7.1919 – výpis z kroniky. Noční hlídku měl Fanda Kremlů a vzbudil Vlastu (vůdce Plešinger), „hoří les“. Rychle jsme vzbudili pana hajného Paulera, který požádal celý oddíl, aby s ním šel hasit. Dlouho jsme viděli jen velikou zář, ale po chvilce cesty jsme poznali, že zář je od měsíce a nic nehoří. Všichni i s panem lesním jsme se tomu zasmáli a dlouho o tom vyprávěli. 16.7.1949 – skautská lesní brigáda na Šumavě. – Asi v 23 hodin mne budí bratr Gazela (Holub), že hoří les. Vyběhl jsem ryc... »»»

V roce 1968 tábořil 4.oddíl Vlci u Chotěboře na Doubravce. Celý první týden byl klidný a nic se nedělo. Navštívil jsem sousední tábor skautů z Vysokého Mýta, kousek proti proudu řeky a dohodli jsme se s vůdcem, že večer vyzkoušíme bdělost našich hlídek. My jim sebereme budík z vlajkoklády a oni nám kotel na čaj u kuchyně. Hlídkám jsem připomínal, aby nedělali na ohništi oheň, protože pak jsou oslněni. Proti chladu každý dostal velkou celtu. První hlídku měl Petr Pikna a samozřejmě si hned zatopi... »»»

Po roce 1946 se laso stalo ve 4. oddíle Vlků nedílnou součástí všech táborů a byla mu věnována každá volná chvilka. Výsledky byly vidět hlavně u táborových ohňů. Krinolína, talíř,různé figury, společná vystoupení, přebírání roztočených krinolín apod. V roce 1948 za mnou přišel spoluzakládající člen 4.oddílu, bratr Šimon, zda bych mu vzal do oddílu syna. „Samozřejmě!“ odvětil jsem, „ať přijde zítra na oddílovou schůzku!“ Druhý den přišel bratr Šimon senior se synem a já jsem zjistil, že mu je tep... »»»

V roce 1968 přišlo do oddílu Vlků mnoho nováčků, kterým dělalo velkou potíž, naučit se 6 základních uzlů v nováčkovské zkoušce. Vymyslel jsem soutěž a posléze i „ligu na vázání uzlů“. Na vývěsce byla tabulka se jmény a dosažené časy. Ty se rychle zlepšovaly, tak bylo vyhlášeno „Mistrovství světa ve vázání uzlů.“ Ty, které dříve trvaly uvázat skoro minutu, byly bleskově provedeny a časy všech základních uzlů se pohybovaly od 1 do 2 vteřin. Protože výběr byl již malý, žádali chlapci o soutěže v da... »»»

Ze vzpomínek Jan Skácela, předválečného vlčete z pražské Pětky, později vodního skauta a činovníka v Kolíně. »»»