V roce 1968 přišlo do oddílu Vlků mnoho nováčků, kterým dělalo velkou potíž, naučit se 6 základních uzlů v nováčkovské zkoušce. Vymyslel jsem soutěž a posléze i „ligu na vázání uzlů“. Na vývěsce byla tabulka se jmény a dosažené časy. Ty se rychle zlepšovaly, tak bylo vyhlášeno „Mistrovství světa ve vázání uzlů.“ Ty, které dříve trvaly uvázat skoro minutu, byly bleskově provedeny a časy všech základních uzlů se pohybovaly od 1 do 2 vteřin. Protože výběr byl již malý, žádali chlapci o soutěže v dalších uzlech. Postupně se přidával, mlynářský, farmářský, chirurgický, krejčovský, různé námořnické atd. Každý na schůzce měl svoji uzlovačku a soutěžilo se i se zavázaným zrakem, práce jen jednou rukou, vázání ve dvojicích, kdy každý směl použít jen jednu ruku atd. To mne vedlo i k tomu, že jsem stále sháněl další a další vhodné uzle, až jsem pro oddíl sestavil příručku se 120ti uzly, které potom chlapci sami zkoušeli a mnohé zdobily stěny klubovny.