90 let kolínského skautingu

Skautský domov – dům u vodárny s vysokou střechou, který za války postavili Němci pro Hitlerjugend, pro kterou též obsadili Obchodní akademii, nynější Gymnázium. Dům u vodárny byl po válce věnován skautům. Velké místnosti se výborně hodily pro klubovny. Jednu z kluboven jsme měly my Žáby. Nejprve nás bylo velmi mnoho. Vedoucí střediska byla Anička Markvartová. Z dalších jmen si pamatuji Hanči Novotnou a Věru Novotnou, zvanou Mikinu. Ovšem úplně první skautské schůzky se konaly na hřišti Kalcovka. Opírali jsme se o veliké kameny, což byly díly Husova pomníku, jak se později ukázalo. Mimochodem v posledním roce války, kdy bylo bombardování Kolína, jsme zde měly vyučování místo ve školní budově. Husova socha stála původně na náměstí a po válce byla přesunuta pouze na Vinařického náměstí před kostel církve Československé – husitské.

Rok 1946
Kromě skautského domova byl skautům věnován na zálabském pobřeží poloostrov ( odkoupil Akela) u Klavar továrníka na obuv pana Navrátila (později Navara), jehož dcera byla v našem oddíle. Proto také dal zhotovit a vytisknout pro nás Žáby skautské deníky „Můj junácký deník“. Časem se začaly Žáby rozpadat, takže k nám byly přiděleny Veverky a sloučením těchto oddílů byl vymyšlen název Žaverky, to dokládal i společný pokřik …Žáby jsme a Veverky říkáme si Žaverky, jedna my jsme rodina, pocházíme z Kolína… Název se ale neujal, takže jen „Veverky“. Tímto jsme získaly novou vedoucí Jiřinu Růžičkovou, zvanou Icule, která se později provdala též za skauta Mikiho Mirka Strnada. Při jejich svatbě v Československém kostele jsme tvořily špalír v červnu 1948. Později jsme tvořily špalír i vedoucí našeho oddílu Žab Mikině – Věře Novotné (provdané Pazderkové)
První společenské akce byly na hřišti Kalcovka, kde se předváděly různé veselé scénky. Nejvíce upoutal a rozesmál hlavně Pimon, který hrál starce (syn Permona tj. Prof. Mrzílka). Úžasně zaujali Galejníci písní „ My jsme Galeje“.
Do Starého Kolína (do „Staráku“ ) jsme pochodovaly po silnici až ke skautské chatě, a sice za zpěvu písní , hlavně tedy populárních „Stály báby“ a „Skautský muž“. Při společném setkání skautů u táboráku, dívčí i chlapecké oddíly se předváděly svými písněmi a my tehdy s velmi populární písní „Já na vojnu se dal“
Výlet na Bedřichov – skauti z celého Kolína. Permon Prof. Mrzílek nás seznámil s historií tohoto kopce – Bitva u Kolína r. 1763 – Fridrich II. bojoval s vojsky Marie Terezie.
Po válce nově vztyčen pomník TGM za velké účasti skautského shromáždění k úctě výročí úmrtí našeho prvního prezidenta, se sólovým přednesem básně Jaroslava Seiferta „To kalné ráno“ – Soňa Váňová ( 28.10. 1947 )
Po vyhoštění ze skautského domu jsme našly útočiště v klubovně Akelova domu v Rubešově ulici. Společná setkání za účasti Akely při zpěvu písní, kdy Kope a Vráťa Růžek zpívali tehdy velmi populární píseň Hej babriba.
Akela dostal kus železa s napsaným veršováním.
V divadle uskutečněna skautská akademie. V kratičkých přestávkách mezi předváděnými vystoupeními byla zpívána znělka „Skautské ideály spojují svět“.
15. – 16. Května 1948
Junácký sjezd z různých měst např. z Rakovníka, Mladé Boleslavy. Bylo nás dohromady tisíc. Na Kmochově ostrově byly postaveny celé tábory. Uspořádána skautská výstava v Katolickém domě (později Družstevní, nyní Obecní). Pochod městem za zvuků rakovnické kapely na Kalcovku, kde se konal táborák s různými scénkami. Druhý den ráno, opět za zvuků rakovnické kapely, opět pochod na Kalcovku, kde se konaly různé pohybové hry. Následoval pochod k pomníku TGM s položením věnce a zpět pochod na náměstí, kdy byl proslov, následovala přehlídka, koncert, promenáda. Odpoledne Kmochův ostrov, hudba hrála, vodáci a vodandy závodili na Labi. Ostatní skauti závodili v různých hrách. Udělování cen – stříbrné poháry, knihy, vlajky, pádla a konečně stahování vlajky. Večer se konala taneční zábava v Katolickém domě.
Skautské tábory
Většinou se jezdilo na Sázavu, ale i na Moravu. My Veverky jsme tábořily v Chřenovicích a 2x v Arnoštově. Nedaleko od nás byl tábor vodáků z Prahy, takže jsme měly možnost pozorovat jejich závody po Sázavě a seznámit se s jejich vodáckými písněmi při táborácích ( Chřenovice 1948)
Po skončení našeho tábora jsme, skupina děvčat zůstala jako „cvičná družina“ Lesní školy, která zde po nás pokračovala. Naše skupina tehdy pomáhala v kuchyni, ale měly jsme i možnost sledovat výchovu budoucích vedoucí, jejich program byl celodenní a náročný. Byl zde i Akela, který se též zúčastnil proslovem, dále zde byli i Emka a Franta Ježkovi, kteří nás učili tehdy novou píseň „Valí se junáku“, přítomni byli i Icule a Miki – Mirek Strnad.
Rok 1947
Myslím, že to bylo soustředění z Čech a vedoucí byli z Prahy. Děvčata byla rozdělena do dvou skupin a měla za úkol vymyslet pokřiky, které na nás pak zapůsobily - cituji: „Láska, víra, odhodlání naším heslem stále je, k lepším zítřkům, míru světa skauting jistě dospěje.“ – druhý snad méně zdařilý: „Z práce do práce, z práce do práce a žádná legrace, v Lesní škole na Sázavě pracujeme všechny hravě.
Rok 1948
Poslední skautské tábory z celého Kolína, Kouřimi a Velkého Oseka už byly na Šumavě pod hlavičkou brigády na sklizeň sena – zákaz skautingu. Nedaleko našeho tábora měly tábor Sůvy – Tetky, v dalším roce na témže místě pak Havrani – Kamaryti a znovu Sůvy. Nedaleko v pohraničním pásmu Vlci s vedoucím Jiřím Kopeckým zvaným Kope.
Zpráva o požáru v lese – Všichni jsme pomáhali při hašení, z hraničního pásma utekli dva chlapci. V táboře u Kopeho měli muzikantskou skupinu. V našem táboře měl stan Akela, který nás doprovázel na táboráky. Na každodenní život s Akelou zůstaly jen střípky vzpomínek.